Termokamera.cz

Termokamera pracuje na principu bezdotykového měření teploty. Všechny předměty, jejichž teplota je větší než absolutní nula (a to jsou skutečně všechny předměty, se kterými se kdekoli ve známém vesmíru můžete setkat) vyzařují elektromagnetické záření.

Tepelné záření

Protože intenzita elektromagnetického záření je závislá na povrchové teplotě objektu, který toto záření vydává, lze změřením intenzity záření stanovit povrchovou teplotu objektu. A právě toto je princip bezdotykového měření teploty, na kterém funguje i měření termokamerou. Protože je zdrojem tohoto elektromagnetického záření termický pohyb částic, z nichž je objekt složen, nazýváme toto záření „tepelným zářením“, abychom jej odlišili od ostatního elektromagnetického záření, které vzniká z jiných příčin.

Tepelné záření těles popisuje tzv. Planckův vyzařovací zákon formulovaný v roce 1900 Maxem Plankcem. Intenzita vyzařování roste se čtvrtou mocnitou povrchové teploty tělesa.

Konstrukce termokamery

Konstrukce termokamery je velmi podobná konstrukci klasické kamery či fotoaparátu. Objektiv promítá dopadjící teplené záření na tzv. detektor záření, kde dochází ke změření jeho intenzity. Tato informace je následně digitalizována a převedena ve výsledný snímek, který se odborně nazývá termogram. Pokud měření bylo provedeno správně a za vhodných podmínek (což může být někdy věda, viz školení), nese pořízený snímek, tj. termogram, informaci o povrchovém rozložení teploty měřeného objektu či objektů.

Termogram je složený z tzv. pixelů (jak jsme zvyklí u klasických obrázků v počítači). Jednotlivé pixely pak odpovídají povrchové teplotě měřeného objektu v daném bodě. Rozlišení termogramu je dáno rozlišením detektoru termokamery a je jedním ze základních parametrů. Dnes je standardem rozlišení 320×240 pixelů. Některé aplikace ale vyžadují větší rozlišení (jindy naopak stačí menší).

Parametry a měřící funkce termokamery

Termokamera, stejně jako každý jiní měřící přístroj, má řadu parametrů, které ovlivňují její použitelnost pro danou aplikaci a samozřejmě i cenu.

Základní parametry všech termokamer, které musíte při jejím nákupu zvážit vždy jsou následující: 1) teplotní rozsah, 2) spektrální rozsah, 3) přesnost stanovení teploty, 4) teplotní citlivost, 5) optické rozlišení, možnosti ostření a vyměnitelné objektivy, 6) měřící a další funkce.

Moderní termokamery mají řadu měřících funkcí a funkcí zpracování obrazu, které usnadňují vyhodnocení výsledků a diagnostiku měřeného objektu. Mezi základní měřící funkce patří: měření teploty v bodě, oblast (minimální, maximální a průměrná teplota), teplotní profil, izotermy, alarm izolace, alarm vlhkosti apod.

Funkce zpracování obrazu jsou pak následující: teplotní prolnutí (thermal fusion), multispektrální zobrazovaní (MSX), obraz v obraze a bělení (blending). Další funkce, které mohou pomoci při měření za některých okolností je záznam GPS polohy, záznam radiometrického videa, kompas, možnost textových poznámek apod.

Teplotní prolnutí je užitečnou funkcí termokamery. Kombinuje fotografii s termogramem tak, aby nalezená závada byla zobrazena na fotragrafii a to i s informací o jejím rozsahu, včetně velikosti povrchové teploty v místě závady. Na základě této informace lze přesně lokalizovat problematický detail.

Protože jsou požadavky na využití termokamery velmi odlišné i v rámci jednotlivých oborů, není možné vytvořit tabulku a stanovit, jaké nejnižší požadavky má splňovat např. termokamera pro stavebnictví či medicínu. To záleží na zamýšleném využití a stanovení těchto parametrů a dalších požadavků (na software, příslušenství apod.) je záležitost pro odborníka, kterého můžete bezplatně o tuto službu požádat.

Chyby a omyly při měření

Při měření termokamerou se lze, stejně jako při každém jiném měření, dopustit řady chyb. Ty mohou vést k chybně naměřeným hodnotám povrchové teploty, nebo k chybným závěrům měření.

Aby byly výsledky měření i závěry správné, je třeba. 1) respektovat vlastní chybu termokamery, která je udávána výrobcem, 2) správně stanovit emisivitu, odraženou zdánlivou teplotu a vlastní vyzařování a útlum atmosféry a 3) dodržet správný postup měření, který zahrnuje i zjištění dostatečných informací o měřeném objektu.

Emisivita a další Aby byly výsledky měření správné, je třeba správně stanovit a v termokameře nastavit emisivitu, odraženou zdánlivou teplotu, a parametry atmosféry (relativní vlhkost, teplotu a tloušťku atmosférického sloupce). Za tímto účelem má každá termokamera menu, které je podobné tomu, které zde vidíte.

Nespočet aplikací

Informace o rozložení povrchové teploty měřeného objektu je pak využita při jeho diagnostice. Tepelné ztráty ve stavebnictví, závadné články ve fotovoltaice, vadné ložisko, zánět pod kůží apod. Aplikací termokamer je tolik, že je nelze shrnout do několika krátkých odstavců a vydaly by na samostatnou knihu. Alespoň krátkou exkurzi do jednotlivých aplikací termokamer vám ale může zprostředkovat následující galerie snímků s popisem nalezených závad.